2.3.2014 Hrušovany u Brna

Hrušovany u Brna 2.3.2014.

Nádherné jarní počasí a kolem desítky stejných nadšenců jako já jsme se sešli na malém letišti u Brna.  Bylo bezvětří. A tak mám trochu trému, jestli se mně podaří pěkně odstartovat. S novým padákem Ozone Speedster 26 to vyzkouším za bezvětří poprvé. Pečlivě jsem si připravil padák, připevnil krosnu na záda a modlil se, aby nefouklo jiným směrem. Bylo vše OK. Musím se přiznat, že prožívám největší uspokojení, když se padák za zády zvedá a já cítím, jak se centruje nad hlavou. V pravou chvíli zatáhnu za řidičky, dám plný plyn a bez násilí se nechám rozběhnout tahem motoru a v tuto chvíli si to už parádně užívám. Těším se na poslední dotek země a posmívám se zemské přitažlivosti, jak je na mě krátká. V tomto okamžiku si všechny mé smysly užívají nového rozměru a já si celým svým tělem užívám nepřekonatelně nádhernosti. Po dosažení několika metrů obletím letiště a v duchu volám, pojďte taky lítat. A teď nastává rozhodnutí, kam poletím, jak vysoko poletím, toto rozhodnutí neustále měním, hlavně si užívám volnosti, svobody a pocitu, který byl určen jen ptákům. Tentokrát jsem letěl k aqualandu Moravia. Po návratu udělám několik nízkých průletů, nastoupám asi do 40 metrů a snažím se přesně odhadnout délku letu bez motoru. Můj cíl je dosednout efektně blízko k autu. Přistání není třeba nějak korigovat, dosedám lehce 3 metry od auta, otočím se a pěkně položím padák na zem. Prožívám pocit blaženosti a je mně dobře, přeji si, aby to tak dlouho vydrželo. Ale ono to nevydrží a hlavní je, že to můžu zase zopakovat.

Tak to je můj první Hepy let

a fotky jsou zde:

http://ssykora.rajce.idnes.cz/Hepy_lety/

http://ssykora.rajce.idnes.cz/2-2014Hrusovany

Podletěl jsem to,
já vím nesmí se to, ale který let je úplně košér? Byl to jeden z nejteplejších dnů v roce, vzduch se ani nehnul.
Kamarádi říkají: „Staňo, dnes jsou ideální podmínky, podletíme to.“
Vždycky jsem říkal, že chci něco takového zkusit, ale říkám: „Já vím, že je tam spousta místa a taky je tam voda po kolena, a že to místní běžně podlétávají, ale já se trochu bojím.“
„Neboj to dáš, podletíme to 2x, tam a zase zpátky.“  Tomu neumím odporovat.
„No tak dobře, letíme tam a pak uvidím.“
Po startu jsme zamířili rovnou k řece. V duchu jsem si jasně řekl „máš na to“ a byl již pevně rozhodnut to podletět, protože nerozhodnost je nebezpečná.
Vyklesal jsem do minimální výšky a zamířil k vodě, vzal jsem to téměř středem řeky a s klidem jsem sledoval výšku a letěl jsem asi půl metru nad vodní hladinou. Udělaly jsme otočku a znovu pod trubky. Cítil jsem se šťastný jako malý kluk a vnímal jsem, jak mě radost prostupuje celým tělem, a já si užívám života a děkoval Bohu, že můžu žít v době těchto vynálezů.
A pak ještě na soutok, proletět se Pohanskem a vyfotit si svůj stín na minaretu a zpět na letiště.
Lepší hepy let jsem nezažil.
Fotky jsou zde.
http://ssykora.rajce.idnes.cz/Hapy_Lety