Klaper Tomáš
Kameň je pohřbenej,Roman na to už prdí,ale Jarek má novej projekt,“Hepy Lety“,tak něco napiš a přihlas nás tam.Tedy,hlavně mně,ty stejně neumíš lítat,blbečku!
Co??,kde,jak.....zakoktal jsem se v telefonu a odpovědí bylo- to Thajsko,né??VOLE!
Tak zněl rozkaz od Zdenála,tak jsem sedl na net a začal studovat pravidla a vzápětí i přišla myšlenka,co psát.
Někdy na podzim přijel Zdenál na kafe za mnou do práce,seděli jsme a kecali o všem možném,pomlouvali všechny okolo a přišel nápad,že si pojedeme zalítat někam do tepla.
Volba padla na Thajsko a na kolegu lítače,kterého už delší dobu známe a který tam žije,Jirku Macáka. Už dříve jsme se s ním bavili,že bychom ho přepadli a zneužili a nebyl proti,tak proč to nezkusit. Jak jsme tak seděli,začal jsem brouzdat po netu a jen tak na zkoušku hledat letenky.
Odkud letíme??-Praha,přes co,přes tučňáky(emiráty) nebo přes Kyjov(Kyjev)??Švábsko,ať je dobrodružství, hmmm,dobrá cena,kdy???,to je jedno,mám to odkliknout????jooo.
Tak asi probíhala komunikace a v tom zahrčela tiskárna.
„co to je??“zeptal se Zdenál.
„Letenky,ne,vole“,naval prachy.
A tak začalo dobrodružství.
Nebudu popisovat,jak jsme si udělali metr a každý den do odletu odstříhávali jedno políčko,ani to jak každé ráno zazvonil telefon a místo pozdravu se ozvalo číslo-počet zbývajících dnů ,ani to jak jsem doma oznámil,že musím nutně do ciziny na soustředění a pak myl po večerech nádobí abych udělal „rodinobody“.Nicméně se přiblížil termín odjezdu a ve zdraví jsem se toho dočkal.
To pravé dobrodružství začalo už první den,když jsem přijel na letiště do Práglu a volám svému spolucestujícímu,kde je.“hm no víš,budu mít trooošku zpoždění“Začal jsem se potit,protože mi došlo,že buď nikam neletím,nebo v tom lepším případě asi sám. Fronta u přepážky na odbavení postupně mizela a já jsem stál sám v jednohlavém davu a vyhlížel Zdenečka.
Letuška mi oznámila že za deset,devět,osm.....budou zavírat okýnko,tak ať se laskavě odbavím,nebo vypadnu,tak jsem zvolil za a) a přistoupil s pasem a slzou v oku.V tom mi zafuněl do ucha medvěd....to bylo těsně...,.Zdenál dorazil.
“ty,letuško,ja su taky pilot,tak mi to dé do té kabiny,ten lupen,nebo aspoň k oknu“řekl a setřel pot z čela.
Letuška se na nej chvilku dívala,pak zvedla telefon a něco zabrblala ve slovanském jazyce s měkkým l.Zatím jsme nechápali co to říká,ale pochopili jsme něco v tom smyslu,jako nadváha palivo a pivo.Nechápavě jsme se na sebe dívali,pokrčili rameny a prošli na terminál.V okně jsme se ještě stihli mrknout na toho ptáka,kterým poletíme a uviděli přijíždět cisternu a jak otevírají nákladový prostor ze kterého odnášejí kartony s pivem.“To asi kvůli nám dovažují letadlo“Pokrčil rameny Zdenda.Vecpali jsme se do letadla,to se lehce zhouplo a zahlédli udivené pohledy a odlesky zlatých zubů podstatně macatějších blondýnek s copy.Ne,opravdu to nebyly Švédky.Vtěsnali jsme se do sedaček pro Kena a Bárbí a požádali letušku o prodlužovaví pás,abychom se moli připoutat.Ne pro to,že bychom mohli ze sedačky vypadnout,ale z obavy,že by se mohla rozpadnout.
Pivo v letadle opravdu nebylo.
Mezipřistání v Kijevě bylo v duchu předchozích cest,návštěva obchůdku a koupě levného alkoholu za drahý peníz dopadla nad očekávání dobře,takže jsme za necelou hodinku vyžahli celý litřík Johana Procházky a mohli v klidu nastoupit k další cestě.V letadle bylo ještě míň místa než v prvním,ale to nám vůbec nevadilo,protože jsme hned po startu usnuli a počali střízlivět.
Pár světlejších okamžiků bylo,když roznášeli jídlo.Jíst se to nedalo,ale nějak nás sušilo,tak voda přišla vhod a pak už si jen pamatuju,jak s tím pilot upral na dráhu v Bangkoku.
Odbavení proběhlo bez problémů,i batohy jsme našli,tak už jen najít Jirku,který nás měl vyzvednout a bude vše ok.
Jenže.....Jiřík nikde.Nevadí,máme na něj telefon,nic se neděje.
“Vojej,vole!“
„Von to nebere“
„Tak to jsme v prdeli,bude plán b)přesun po vlastní ose“
„nesejčkuj a najdi slivovici,něco vymyslíme“
….po půlhodině a prvním půllitru.....“jdu chcát“
….po další půlhodině se Zdenál vrátil.“Mám Jirku,stál u druhých příletů a čeká na nás“
No sláva,asi to opravdu funguje.
Zarostlej ,rozesmátej Jiřík přistavil pikapa,naházeli jsme bágly na korbu a rozjeli se k domovu.Vedro krotila jen naplno puštěná klimatizace,ale po několika měsících zimy u nás to byl ráj.Cestou jsme se zastavili na první thajské jídlo a po té co jsme si propálili huby polívkou z žiletek jsme ochutnali i první pivo.Jooo,tady se nám asi bude líbit. Po příjezdu na Jirkovo letiště jsme prohlédli hangár plný hraček a šli se ubytovat do blízkého resortu.Místní majitel,švícar tady zůstal asi po válce někoho s někým a zřídil si soukomý ráj,kde nás přijal.Bazén,palmy s kokosy,banány a orchideje,to byla taková třešnička.Nalili jsme si panáčka slivovice a omdleli v posteli,ikdyž do večera bylo ješte celkem daleko.Však všechno doženeme.Kecám,dali jsme si dvacet a šli se seznamovat. Ráno nás čekalo první létání.Jirka připravil stroje a padáky,já jsem si vzal tříkolku s českým motorem od Procházky, na Zdenála čekal tandem,aby mohl povozit svou novou kamarádku,se kterou jsme se včerejší den seznámili na místním letišti u báru.Odstartoval jsem a čekal ve vzduchu na tandem.Když mě to po deseti minutách přestalo bavit,vydal jsem se na obhlídku okolí sám.Zaletěl jsem si nad moře,prolítl mezi mrakodrapy a kochal se krajinkou.Létat v kraťasech a tričku se kolikrát nepodaří ani v létě u nás doma,tak jsem si to náramně užíval.Asi po dvou hodinách letu jsem se rozhodl pro přistání,ale jen pro to,že jsem nevěděl,jak moc si motor cucne.Zrcátko jsem neměl,abych se mrkl,kolik je v nádrži.Udivilo mě,že Zdenál už sedí a padák má sbalený. „No,co,co,trošku jsem to zadřel“řekl a usrkl piva.“Kde jsi to vzal,já chci taky.“Zdeneček sáhl do tašky a podal mi tekutou snídani.Kamarád.Pln dojmů jsem povyprávěl,co jsem viděl a chtěl se pochlubit záběry z kamery,ale jak se ukázalo,blbec dne jsem nakonec byl já,protože jsem kameru při startu nezapl. No co,aspoň je důvod zopakovat let znovu.Domluvili jsme se na večerní lítání a vyfasovali od Jiříka motorky-skůtry 125 ccm,abychom byli nezávislí a mohli se podívat do nedaleké Patáji.Vydali jsme se na průzkum okolí a prvních dvacet minut jsem se snažil domorodce naučit řídit po správné straně.Když jsem pochopil,že to opravdu nepůjde,přemístil jsem se do protisměru a doufal,že na cestě nepotkám čecha.Potkávali jsme spoustu skůtristů,všechny bez přileb,většinou ve třech,ale nebyl problém potkat na skůtru i čtveřici.Děti,co sotva dosáhly na zem byly vidět běžně.Ale docela mě dorazilo,když jsem viděl kojící matku,řídící jen jednou rukou a další dva pasažéry vzadu,která nás předjela a vzápětí nás stavili policajti,kteří nám napařili pokutu,že jedeme bez plembáků.Nu což,Thajsko ,asi je potřeba zaplatit daň z přepichu.Po odvedení desátku jsme vyrazili,teď už s přilbami,na nákup sandálů,triček a něčeho k snědku.K jídlu jsme koupili místní rum Hon-tong a San-sem a na zkoušku po kartonku,od každého pivka a na tržnici cuc na špejli-maso na špilku s kouskem ananasu a feferonkou.A potom cuc ještě osumnáctkrát.Sedli jsme na motorky,popojeli dvacet metrů,zastavili projíždějící tuktuk a koupili ještě deset špejlí.Každej.Nějak nám to místní jídlo nevadilo.Vrátili jsme se do resortu,seznámili se s místím loskutákem a upadli do bazénu,pak nezbytný odpolední klid na lůžku a po té jsme vyrazili na letiště.Proto,že čech je tvor společenský,začali jsme se seznamovat s osazenstvem letištního baru.Proto,že foukalo,rozhodli jsme se,že létání odložíme na ráno a dali si první odpolední vychlazené pivko a počali učit domestifikované bílé thajce pít slivovici.Těmi Thajci se rozumí jedna Ruska,anglán,Ital,amík a Švýcar.Po pěti panácích jsme v družném hovoru přislíbili,že nazítří uděláme český gulášek.Všichni se toho hned chytili a já tak nějak odtušil,že budu mít práci.Už za tmy jsme vyrazili nasát noční život a doplnit ztracené kalorie.Večeře byla báječná a očko jsme taky potěšili.Do postele jsme se dostali hluboko po půlnoci,ale noční život zdaleka nekončil.
Ráno jsme na sedmou byli na letišti,stroje nachystaný,natankovaný a připravený k letu,tak jsem se pojistil a k foťáku přidal i kameru.Odstartovali jsme a zamířili k moři.Pod náma byly palmy,pole s rýží a plantáže s ananasy,při pobřeží nově postavené mrakodrapy a na jednom výběžku do moře nádherný chrám.Prostě,nádhera.Při cestě zpět na letiště jsem ještě zahlídl slony a o kus dál farmu s krokodýly. U nás takové věci moc vidět nejsou.Ani se nám nechtělo přistávat,ale benzín docházel a přistát někde mimo letiště by nebylo na cizích mašinách vhodné.Po přistání,plni dojmů jsme chvilku probírali zážitky a po té se vydali posnídat.Na večer jsme si domluvili lítání s Jirkou v letadle a na rogale.Mezi tím máme celý den na to,aby jsme uvařili gulášek a Zdeněčka napadlo,že k němu uděláme bramboráky.
Naštěstí jsme dostali vydatnou pomocnici,Jirkovu mámu Ivanku,která se nás ujala a nabídla své služby a jediné struhadlo v Thajsku.S Ivankou jsme vyrazili na nákup surovin a odpoledne uvařili gulášek pro regiment vojáků a nastrouhali brambory na placky.Jediný problém byl s majoránkou,ale nakonec se podařilo vyřešit i toto.Po lítání jsme přinesli ingredience do letištního baru a začala párty v podání osvědčeného dua Klandr.Všichni se krásně přežrali a my dva jsme se parádně zapotili.Za odměnu nám kapitán Jack (místní domestifikovaný anglán )nabídl,že nás provede noční Pathájou. Vyrazili jsme.To co jsme viděli a zažili nejde popisovat,dá se to prezentovat jen v úzkém kolektivu nejbližších přátel a stejně budu tvrdit,že nic není pravda. Jo,opravdu ty holky umí otevřít flašku a vykouřit cígo jen tak,pičkou,ale samozřejmě to vím jen z doslechu a nikdy by mě nenapadlo se jít do nějakýho takovýho podniku podívat.A kdyby,tak jen jedním očkem.
Ráno bylo stávání krušnější,ale po lítání jsme zase zalezli do peřin(pod prostěradlo) a dospali se. Odpoledne proběhlo v tradičním duchu na letišti,vyzkoušeli jsme si větrný papra tunel thajské výroby a navazovali přátelské vztahy.Na oplátku za včerejší gulášek jsme dostali italskou pizzu a nutno podotknout,že byla báječná.
Na další den jsme naplánovali výlet ostrov Ko Samet. Byl nám přidělen pikap a thajská průvodkyně Rung. Pikap pro to,že Zdenál ztratil klíče od motorky,Rung pro to,abychom se neztratili navždy my.Ko Samet je prostě ráj. Výlet lodí spojený s rybolovem a šnorchlováním přišel po dnech „nudného“ lítání vhod.Škoda jen,že nám za kamaráda neplavce a dělá jen problémy.Člověk mu ve vodě ukáže škebličku,vyloví mu ji a podá a on se vám začne topit.Ne že by ji pustil,to on zase ne,to raději chcípne a veme s sebou i mně.No co budu povídat,Zdenda i za cenu vlastní smrti potřeboval domů suvenýr v podobě mořské,asi dvacetikilové potvory. A to ani neuvažoval,jak ji propašovat domů.Pár dnů na ostrově uteklo a zase jsme se přesouvali.Nějak jsme se domákli,že u kambodžských hranic je město,kde se pašují diamanty,rubíny,smaragdy a podobný šutry z okolních států a že to stojí za to vidět,tak jsme vyrazili.
Po několika dalších dnech jsme se vrátili zpět na letiště a ještě si zalítali,navštívili město hříchu a čas se nám nějak krátil,tak jsme se vydali ještě na průzkum Bangkoku.Ale to už je zase jiná story a jiné povídání.V každém případě se brzo do Thajska vrátíme,abychom mohli pokračovat tam,kde jsme naše putování přerušili. Pokud se bude někdo chtít přidat,nejsme proti.Pro nás to byly opravdu nejen „hepy lety“.