Podletěl jsem to,
já vím nesmí se to, ale který let je úplně košér? Byl to jeden z nejteplejších dnů v roce, vzduch se ani nehnul.
Kamarádi říkají: „Staňo, dnes jsou ideální podmínky, podletíme to.“
Vždycky jsem říkal, že chci něco takového zkusit, ale říkám: „Já vím, že je tam spousta místa a taky je tam voda po kolena, a že to místní běžně podlétávají, ale já se trochu bojím.“
„Neboj to dáš, podletíme to 2x, tam a zase zpátky.“ Tomu neumím odporovat.
„No tak dobře, letíme tam a pak uvidím.“
Po startu jsme zamířili rovnou k řece. V duchu jsem si jasně řekl „máš na to“ a byl již pevně rozhodnut to podletět, protože nerozhodnost je nebezpečná.
Vyklesal jsem do minimální výšky a zamířil k vodě, vzal jsem to téměř středem řeky a s klidem jsem sledoval výšku a letěl jsem asi půl metru nad vodní hladinou. Udělaly jsme otočku a znovu pod trubky. Cítil jsem se šťastný jako malý kluk a vnímal jsem, jak mě radost prostupuje celým tělem, a já si užívám života a děkoval Bohu, že můžu žít v době těchto vynálezů.
A pak ještě na soutok, proletět se Pohanskem a vyfotit si svůj stín na minaretu a zpět na letiště.
Lepší hepy let jsem nezažil.
Fotky jsou zde.
http://ssykora.rajce.idnes.cz/Hapy_Lety